Svět Tectonica netvoří jedna země, ale tisíce. Tektonické desky, každá vlastní ekosystém, oddělené odjakživa rytmem, který určuje, kdy se smí přiblížit a kdy zůstávají navždy cizí. Vznikla města na pohyblivých pilířích, lodě sledující zlomové linie, nomádi závislí na přesném čtení tohoto rytmu.
V poslední době se ale rytmus mění. Desky se sbíhají častěji, staré mapy přestávají platit a země, které se nikdy nepotkaly, se poprvé ocitají v dosahu ostatních. Učenci začínají tušit, že tenhle rytmus nebyl nikdy přirozený – že jde o pozůstatek dávného rozdělení, mechanismu, který měl zabránit návratu jednoty.
Jednoty, která by mohla svět znovu spojit. A zároveň vymazat všechno, co na jeho pohyblivých zemích za tu dobu vzniklo.