Světotvorba podmořských světů: Jak navrhnout oceánské civilizace a krajiny

Úvod do tvorby podmořských světů

Představ si svět ukrytý pod hladinou oceánu. Civilizaci žijící v hlubinách, rozmanité ekosystémy bez slunečního světla a technologii či magii přizpůsobenou životu ve vodě. Podmořské světy ve fikci lákají svou tajuplností a odlišností.

Vytvořit takový svět však vyžaduje promyšlený přístup. Je nutné zohlednit fyzikální omezení podvodního prostředí (tlak, tmu, hustotu vody), adaptaci živých tvorů a v neposlední řadě vnitřní logiku, aby svět působil uvěřitelně a konzistentně. Také je důležité si předem ujasnit, jak moc realistický a uvěřitelný tvůj svět má být. Přeci jenom u fantasy díla nám projde mnohem více věcí než u sci-fi.

V tomto článku si ukážeme, jak postupovat při návrhu originálního podmořského světa. Od biologických a kulturních aspektů až po zdroje inspirace v mytologii, literatuře, hrách či vědeckých objevech.

Specifika a výzvy podmořského prostředí

Vodní tlak

Vodní prostředí se v mnohém liší od souše, což ovlivní každý prvek tvého světa. Například voda nadnáší (Archimédův zákon), objekty jsou pod vodou zdánlivě lehčí, takže stavby mohou být masivnější, ale naopak pohyb vyžaduje větší sílu kvůli odporu vody. 

Tlak nabývá rychle s hloubkou vody. Civilizace bez speciálních schopností by tedy obývaly spíše mělčiny či střední hloubky, pokud by se nějakým způsobem nepřizpůsobily této tlakové síle. A pokud tví obyvatelé nezvládají extrémní tlak či tmu hlubokých vod, pravděpodobně zůstanou u pobřeží, v nižších hloubkách nebo ve sladkých vodách. Naopak druhy žijící ve velkých hlubinách mohou vyvinout adaptace jako odolnost vůči chladu a tlaku či schopnost svítit bioluminiscencí.

Přiliv a odliv

Vodu také charakterizují proudy a přílivy, které mohou měnit krajinu. Odhalují a zaplavují jeskyně, hýbou podmořskými lesy řas apod. Znalost takových rytmů prostředí dodá světu věrohodnost. Například příliv a odliv (slapové jevy) mohou dramaticky proměnit pobřeží a ovlivnit, co mohou postavy v danou denní dobu dělat. Nezapomeňme ani na omezenou viditelnost a světlo. Sluneční světlo proniká jen do určité hloubky. V hlubších zónách je permanentní tma, takže život se spoléhá na jiné smysly nebo na vlastní druh světla.

Životodárný i nebezpečný oceán

Potrava a energie

Oceán nabízí obrovský prostor a zdroje, ale i neobvyklé hrozby. Potrava je ve vodě překvapivě hojně dostupná v podobě planktonu (drobných organismů, které tvoří základ potravního řetězce). Mořská civilizace by mohla “farmařit” plankton (např. pomocí obřích filtrujících tvorů či sběrem řas) a chovat větší živočichy jako obdoby dobytka. Na druhou stranu získávání energie a tepla je pod vodou obtížné. Oheň ve vodě běžně nehoří (překvapivě), voda odvádí teplo, nedostatek kyslíku hoření dusí.

Kovovýroba & elektřina

To znamená, že klasická metalurgie by byla téměř nemožná. Bez kovů by se technologie zastavila na úrovni kamenných či možná bronzových nástrojů. Pokud chceš pokročilejší techniku, musíš vymyslet alternativy. Například využití magie k vytvoření “podvodního ohně”, nebo těžbu zvláštních materiálů (fantastických kovů, krystalů) schopných fungovat ve vodě. Dalším problémem je elektřina, jakékoli elektrické obvody a baterie by vyžadovaly chytrá izolační řešení. Tyto technické překážky mohou významně ovlivnit chod světa. Podmořská společnost možná zůstane low-tech s organickými nástroji, nebo si pomůže magií, případně obchodem s povrchovými národy.

Rasy a civilizace pod vodou

Jaké bytosti tvůj podmořský svět obývají? Mohou to být klasické mořské panny, vodní elfové, tritoni, ale i zcela originální druhy, např. inteligentní hlavonožci, evolučně upravení lidé nebo něco mimozemského. Klíčové je promyslet jejich adaptaci. Pro vznik civilizace v moři je nutné, aby druh měl určité schopnosti. Podle autora Vivian Sayan je dobré klást důraz na tyto čtyři faktory:

• uchopovací končetiny, (ruce s protilehlými palci, ocasy (u některých opic), choboty (sloni), chapadla (hlavonožci) nebo rty (kapustňáci))
• schopnost jemné manipulace s předměty (schopnost uchopit, držet a manipulovat s nástroji, klíčový rozlišovací znak ve vývoji primátů)
• efektivní způsob komunikace, uchovávání a předávání znalostí (systémy pro výměnu informací umožňují rozvoj sdílených znalostí)
• mezigenerační učení (hromadění dovedností a informací předávaných z generace na generaci, nezbytné pro budování komplexních a udržitelných civilizací)

Uchopovací končetiny

Například chobotnice mají výborné končetiny, ale v přírodě se nedožívají přenosu znalostí potomkům. Každá generace začíná od nuly, což brání rozvoji kultury. Delfíni jsou velice společenští a učenliví, předávají si informace, ale nemají ruce k výrobě nástrojů. Popřemýšlej tedy nad tím, jak by tvůj podmořský lid tyto překážky překonal. Mohl by mít třeba víceúčelové končetiny (kombinace ploutve a prstů), nebo používat nástroje ovládané telepatií či jinými orgány.

Kompletní seznam mořských příšer: Od Krakena po mořské hady

Ponořte se do hlubin moře s blogem „Moře pokladů“ a objevte kompletní seznam mořských příšer, od legendárního Krakena po tajemné mořské hady!

Poklady MořeAlexis Vitre

Komunikace

Také komunikace může probíhat jinak než lidskou řečí. Zvuk se ve vodě šíří dobře, ale vysoké frekvence se tlumí. Mořská rasa tak může komunikovat zpěvem na velké vzdálenosti (jako velryby), případně optickými signály (např. záblesky bioluminiscence jako u hlubinných ryb).

Dýchání

Důležité je i dýchání. Budou tví obyvatelé mít žábry, aby dýchali vodu, nebo to jsou savci (či humanoidi) využívající vzduchové bubliny a technologie? Pokud dýchají kyslík, musí budovat sídla s kapsami vzduchu či magickými bariérami, pokud mají žábry, musí řešit omezený obsah kyslíku ve vodě.

Kultura & společnost

Kultura a společnost podmořských ras bude taktéž ovlivněna prostředím. Předměty jako je oheň, papír nebo suché dřevo pro ně mohou být neznámé či vzácné.

Jejich mytologie může reflektovat cykly moře (příliv jako hněv bohů, hlubiny jako říše mrtvých apod.). Možná budou uctívat fenomény jako podmořské sopky či obří tvory. 

Architektura se pravděpodobně začlení do okolí. Domy z korálů, lastur, vyhloubené do útesů nebo postavené z kamenů spojovaných řasami. Při navrhování měst zvaž, že ve vodě se obyvatelé mohou pohybovat trojrozměrně mají ulice ve smyslu cest? Možná se volně proplouvá kolem staveb. Pokud však jsou civilizovaní, mohou mít vyhrazené „dopravní koridory“, aby si neplavali přes soukromé prostory.

Města by mohla vznikat například u korálových útesů. Nejprve obyvatelé využívají přírodní jeskyně či porosty korálů jako přístřeší, později dostavují mezi korály vlastní konstrukce a nakonec třeba některé korály odstraní a nahradí budovami, což ve „starém městě“ zanechá organicky klikaté uličky kolem zbylých útesů. Takový přístup dodá prostředí historické vrstvy a autentičnost.

Zamysli se také nad společenským uspořádáním. Žijí podmořské bytosti v hejnech, stádech či kmenech? U mořských tvorů často funguje odlišná rodinná struktura (např. u ryb nejsou rodičovské páry jako u lidí). Možná tvá civilizace klade vajíčka a o potomky se stará komunita dohromady, nebo naopak žijí osaměle a scházejí se jen kvůli rozmnožování. To ovlivní jejich hodnoty a kulturu. 

Sezónní změny v oceánu (teplota, migrace kořisti) mohou řídit kalendář a svátky. Všechny tyto detaily by měly být vnitřně logické, pokud například tvrdíte, že podmořská říše má kováře vyrábějící ocel, čtenář si právem položí otázku: „Jak taví kov pod vodou?“.

Raději takové věci vysvětli nebo se jim vyhni, aby svět neztratil konzistenci. A pokud si pomůžeš magií (např. magickou rudou rudou, která hoří i ve vodě), stanov si jasná pravidla, omezení a třeba i vzácnost, ať je tento fakt lehce uvěřitelný.

Otázky, které si položit při tvorbě podmořského světa

Aby byl tvůj podmořský svět zajímavý, odlišný a věrohodný, vyplatí se již v rané fázi zodpovědět několik klíčových otázek:

• Jak a proč svět vznikl? Byla podmořská civilizace vždy pod vodou, nebo jde o pozůstatek potopeného kontinentu (Atlantida)? Byl to přirozený vývoj, či katastrofa? 
• Kdo svět obývá? Jaké rasy či národy a jak se do světa dostaly? Evolucí z mořských tvorů, mutací lidí, migrací z povrchu, nebo jsou to cizinci (mimozemšťané, bohové…)? 
• Jak obyvatelé zapadají do ekosystému? Jsou vrcholovými predátory, kteří si podmanili okolní přírodu, nebo žijí v symbióze s prostředím. Nezpůsobili ekologickou nerovnováhu? 
• Z čeho žijí a jaké mají zdroje? Čím se živí (loví ryby, pěstují řasy, chovají velryby)? Jaké materiály používají na stavbu a výrobu? Co je pro ně vzácné (např. kovy, oheň, sůl?) a co naopak snadno dostupné (např. vápenec z lastur)?
• Jak funguje jejich technologie nebo magie? Pokud mají pokročilé nástroje, jak obešli limity prostředí (oheň, elektřinu)? Využívají magii k dýchání či osvětlení? Mají dopravní prostředky (podmořské čluny, domestikované tvory k jízdě)?
• Jak vypadají jejich sídla a architektura? Staví pod vodou města z kamenů, kovu, korálů? Jsou to kupole s vnitřním vzduchem či volně přístupné prostory zaplavené vodou? Jsou rozlehlá horizontálně (po mořském dně) nebo spíše vertikálně (ve sloupech vody, na útesech)?
• Jaké mají kulturní zvyklosti a společnost? Mají rodiny, kmeny, nebo žijí jednotlivě? Jaké jsou jejich hodnoty, náboženství, umění? Co považují za běžné (např. komunikace zpěvem) a co by pro ně bylo bizarní?
• Jaké konflikty a příběhy nabízí svět? Bojují různé podmořské národy mezi sebou o teritorium či zdroje (např. o teplé termální prameny)? Hrozí jim nebezpečí od povrchových lidí (rybáři, znečištění) nebo od mořských příšer? Jaké jsou vnitřní konflikty? Dodržují tradice vs. pokrok, magie vs. technologie?
• Čím je tento svět jedinečný? Jak se liší od jiných podmořských světů v literatuře či hrách? Může jít o speciální prvek (třeba oceán z jiné tekutiny než vody, jako metanové moře Titanu), originální druhy (např. medúzovití lidé), či unikátní kombinaci vědy a kouzel.

Zodpovězení těchto otázek ti pomůže vytvořit svět, který je nejen fantastický, ale i vnitřně soudržný. Navíc ti to pomůže odhalit případné problémy v logice světa hned na počátku.

Inspirace

Inspirace z mytologie a kultury

Mytologie mnoha kultur nabízí obrazy podvodních říší a bytostí, ze kterých můžeš čerpat.

• nejznámější je samozřejmě bájná Atlantida – ostrovní říše, která se propadla do moře. V komiksech a filmech (DC, Marvel) je Atlantis vykreslena jako vyspělá civilizace s magií i technologiemi, obývaná upravenými lidmi schopnými dýchat vodu.
• v japonském folklóru existuje Rjúgú-džó (pouze v angl.), palác dračího mořského boha, kam se pod hladinu dostal rybář Urashima Taró. Po návratu zjistil, že v podvodní říši plyne čas jinak a na povrchu uběhla staletí .
• Inuité věří na podmořský svět mrtvých zvaný Adlivun (pouze v angl.), v němž přebývají duše utopených.
• řecká mytologie má své néreidky (mořské nymfy) a boha Poseidóna s podmořským palácem
• slovanské pověsti zmiňují vodníky žijící v říčních tůních

Tyto legendy mohou inspirovat například mystičnost a magii tvého světa. Možná ve tvém světě skutečně existují prastaré potopené chrámy a božstva oceánu, se kterými obyvatelé komunikují.

Inspirace z literatury a médií

Existuje řada knih, her a filmů, které kvalitně vykreslují podmořská prostředí. Jejich příklady poslouží jako inspirace i poučení, čemu se vyhnout.

• “Hlubina” (The Deep) – novela od Riverse Solomona (2019) představuje originální koncept: Podvodní civilizaci Wajinru, tvořenou potomky těhotných afrických žen hozených přes palubu otrokářských lodí. Tato společnost žije v moři a nese v sobě traumata předků pouze skrze jednoho “pamětníka”. Příběh ukazuje zajímavé kulturní pojetí paměti, identity a ekologie moře. Inspiruje v tom, jak zkombinovat historickou realitu s fantastikou a vytvořit svébytný vodní lid.
• “Děti zkázy” (Children of Ruin) – sci-fi román Adriana Tchaikovského (2019) obsahuje fascinující příklad mimozemské evoluce pod vodou. Geneticky upravené chobotnice se na teraformované planetě vyvinou v inteligentní druh a vybudují vlastní civilizaci v oceánu. Autor se zabývá tím, jak by chobotnice mohly překonat omezení a jak odlišné by bylo jejich myšlení.
• BioShock (herní série) – zejména první díl (2007) představuje Rapture, velkolepé město na dně Atlantiku. Rapture bylo vybudováno lidmi jako utopický úkryt pro elitu vědců a umělců mimo dosah vlád a náboženství. Hra skvěle ztvárňuje architekturu (město v stylu art deco mrakodrapů pod vodou) i technologické výzvy (pevné tlakové sklo, průchody plné vody). Rapture se však změnilo v dystopii, což ukazuje, že i nejpokročilejší podmořská technologie selže, pokud selžou lidé a jejich etika. Pro nás je Rapture inspirativní jako příklad podmořského města postaveného lidskou technikou a s důrazem na detaily jako systém přechodových komor, údržbáři ve skafandrech atd.
• Subnautica (videohra) – survival hra (2018) odehrávající se na cizí oceánské planetě 4546B. Hráč zde prozkoumává rozmanité podmořské biomy od pestrobarevných mělkých útesů až po temné hlubokomořské zóny plné bizarních tvorů . Subnautica výborně ukazuje gradaci nebezpečí s hloubkou – čím hlouběji pronikáš, tím děsivější a větší stvoření potkáváš. Tato hra je studnicí nápadů pro vytváření atmosféry neznámého oceánu a uvědomění, že moře může být stejně okouzlující jako smrtící. Oceánská planeta zcela bez pevniny navíc nutí přemýšlet, jak by mohla fungovat ekologie a koloběh živin v celoplanetárním oceánu.
• Avatar: The Way of Water (film 2022) – druhý díl Avatara rozšiřuje svět Pandory o oceánský region a klan Metkayina , rasu Na’vi přizpůsobenou životu u moře. Metkayina mají širší ocasy jako ploutve, světlejší pleť, umí dlouho zadržet dech a žijí v symbióze s obřími tvory tulkuny (inteligentní „velryby“) . Film výpravně zobrazuje jejich kulturu založenou na vodě, od jiného způsobu jízdy (na vodních zvířatech místo létajících) po duchovní propojení s podmořským prostředím. Pro inspiraci si lze vzít např. to, jak tvůrci změnili drobné detaily v biologii a kultuře, aby odlišili vodní národ od lesního národa z prvního filmu.
• Aquaman (film 2018, komiksy DC) – zobrazuje Atlantidu a další podmořská království jako vyspělé civilizace s mixem magie a technologie. Atlanťané ve filmu mají biologické adaptace (dýchají vodu, vysoká odolnost) i technologii jako podvodní lodě, zbraně střílející plazmu apod. Svět Aquamana je bohatý vizuálně. Kvetoucí podmořská města, osvětlení pomocí bioluminiscence, různé rasy (rybolidé, krabo-lidé, atd.). I když je to superhrdinský příběh, pro světotvorbu nabídne představu, jak by mohla vypadat moderní metropole pod hladinou i se sociální dynamikou (šlechta, král Orm, války mezi říšemi).

Další příklady:

• 20 000 mil pod mořem (Jules Verne) – zdroj nápadů pro steampunkové podmořské technologie (ponorky, potápěčské obleky).
• Lovecraftovy povídky (Stín nad Innsmouthem, Volání Cthulhu) zase nabízejí hororovou vizi podmořských ras (děsiví Ophani – Deep Ones a potopené město R’lyeh).
• Ve videohrách stojí za zmínku SOMA (podmořská výzkumná stanice a horor s umělou inteligencí) nebo Subnautica: Below Zero (variace Subnauticy v arktickém oceánu).

Každé dílo může inspirovat konkrétními prvky, ať už vizuální stránkou, atmosférou, izolací pod vodou nebo řešením, jak vyprávět příběh v prostředí, kde postavy nemohou jednoduše utéct na čerstvý vzduch.

Reálné jevy a organismy jako inspirace

Naše oceány skrývají neuvěřitelné jevy a tvory, které lze kreativně využít při tvorbě fikčních světů. Zde je několik příkladů, které mohou probudit tvou fantazii:

• Bioluminiscence – schopnost živých organismů vytvářet světlo. Ve hlubokém moři je extrémně běžná: odhadem 80 % živočichů mezi 200–1000 metry hloubky vydává vlastní světlo. To můžeš využít pro osvětlení podmořských měst (chov svítících tvorů jako “lampy”) nebo pro magii (šamani komunikující skrze světelné vzorce). Například hlubinná ryba ďas mořský láká kořist “lucerničkou” nad hlavou. Podobně by mohla tvá mořská příšera vábit hrdiny do pasti. Bioluminiscence může sloužit i ke komunikaci, maskování nebo omračování nepřátel oslněním.
• Hydrotermální průduchy – tzv. „černí kuřáci“, prameny na oceánském dně chrlící vařící minerály. Kolem nich existují celé ekosystémy založené na chemosyntéze místo fotosyntézy, kdy bakterie využívají chemikálie z průduchů k tvorbě živin, což uživí červy, škeble, kraby a další tvory v naprosté tmě. Takové prostředí můžeš pojmout jako zdroj tepla a kovů pro podmořskou civilizaci (např. město vybudované okolo podmořské sopky, která poskytuje geotermální energii a rudu pro kováře). Hydrotermální pole mohou být také posvátná místa tepla v jinak chladné hlubině, třeba ohnisko náboženských obřadů vodního lidu.
• Slaná jezírka a anoxické zóny – v hlubinách byly objeveny kapsy extrémně slané vody ležící na dně moře jako jezera pod vodou. Mají takřka nulový kyslík a jsou pro většinu tvorů smrtící. Ryby či krabi, kteří do nich zabloudí, jsou okamžitě otráveni a „naloženi“ v solance . Okraje těchto jezer však obývají specializovaní extrémofilové (bakterie, škeble) žijící z chemických reakcí . Pro světotvorbu je to skvělý nápad: “jezero smrti” na mořském dně, kterému se vodní národ vyhýbá nebo naopak je využívá k likvidaci odpadků, případně jako zbraň (vylití toxické solanky na nepřátele). Můžeš vymyslet i mýtus, že jde o zakletou vodu, kde sídlí duchové.
• Extrémní život a adaptace – oceán oplývá tvorstvem s bizarními schopnostmi. Například kreveta pistolník umí klepetem vytvořit rázovou bublinu, která vydá velmi hlasitý zvuk a na krátký čas dosáhne velmi vysoké teploty. To může být inspirací pro přírodní zbraň či magický útok. Strašek má nejrychlejší a v poměru ke své velikosti i nejsilnější úder ze všech živočichů na světě. Možná tví vodní válečníci napodobují jejich techniky boje. Elektrický úhoř generuje silné výboje, žraloci cítí nepatrné elektrické impulzy kořisti, velryby se dorozumívají na stovky kilometrů nízkofrekvenčními zvuky, koralové rybky mění pohlaví podle potřeby populace… Každý takový fakt lze přetavit do prvku světa: třeba společnost, kde jedinci v průběhu života mění pohlaví; armáda rejnoků sloužících jako živé tasery; kněží, kteří dokáží slyšet “zpěv Velrybí matky” nesoucí se celým oceánem.
• Podmořské lesy a zahrady – i v reálu existují podmořské “pralesy” z kelpových řas dosahujících desítek metrů výšky, nebo korálové útesy hýřící barvami a tvary. Představ si záplavy bioluminiscenčních hub v jeskyních, pole mořských řas obdělávané farmáři, živé korálové stavby rostoucí podle toho, kam je kněží zasadí. Mořská flóra může být stejně tak nebezpečná (masožravé sasanky obřích rozměrů, jedovaté sinice vypouštějící toxiny) jako užitečná (léčivé řasy, stromy produkující kyslík v podmořských jeskyních).