Ledový drak v poušti nebo Fénix na Antarktidě? Dává to smysl a jde to vůbec?
Přirozená adaptace vs. boj s prostředím
V biologii platí, že organismy se obvykle přizpůsobují svému prostředí, místo aby s ním neustále soupeřily. Jednoduše řečeno, tvora, který trvá na boji s prostředím, nakonec pravděpodobně vyčerpá a umoří hlad, zatímco ten, který se přizpůsobí, přežije. Realita to ukazuje na nespočtu příkladů:
- Zvířata jako lední medvědi, polární lišky nebo pižmoni mají extrémní izolační vrstvy, ale i tak se chrání před větrem a jsou aktivní hlavně v období arktického léta, kdy je přístup ke kořisti.
Evoluční adaptace umožňuje těmto živočichům přežít, ale můžeme se domnívat, že si to asi úplně neužívají.
Každý živočich patří do určitého biomu, kde má nejlepší podmínky pro přežití. Tvorové, kteří by zkoušeli žít v pro ně nevhodném klimatu, by čelili konkurenční nevýhodě vůči místním druhům, jež jsou lépe uzpůsobeny. Například ledový drak v poušti by neustále bojoval s vedrem, hrozilo by mu přehřátí nebo dehydratace. Zatímco místní živočichové by z takových podmínek těžili. Stejně tak ohnivý tvor v mrazivé tundře by představoval spíše krátkodobou hrozbu a pak by buď utekl nebo zahynul.
Termodynamika a elementální logika světa
Fyzikální principy hrají velkou roli i v imaginárních světech. Termodynamika nám ukazuje, že udržovat tělesnou teplotu stojí energii. Ohnivý tvor v ledovém prostředí by musel neustále zahřívat svůj metabolismus jen aby nezmrzl.
Kolik energie by ho pak stála každá ohnivá koule či plamen, které by vypustil navíc? V extrémním chladu je už neumrznutí samo o sobě výkon, na větší magické /elementální výkony už nemusí zbývat síla.
Tady se dostáváme i k termice elementálních schopností. Když nějaký tvor vytváří led nebo oheň, někde na to musí vzít energii a někam ji pak zase odvádí. Podobně jako lednička nesnižuje teplotu jen tak, ale odebírá teplo z prostoru a vyzařuje ho ven, i ledový drak by musel teplo z okolí někam uvolňovat. Možná by tím zahříval sebe nebo svou jeskyni...?
I ve fantasy by magie měla mít svou vnitřní logiku. Ve hrách jako je např. Dračí doupě to řeší jednoduše. Tvor je vůči svému živlu odolný nebo imunní. Ohnivý drak snese lávu, ledový netvor přežije v mrazu. Pokud by takovou imunitu neměl, vlastní živel by ho zničil.
Zde také záleží na tom, jestli jde o magickou bytost tvořenou živlem (např. elementál), nebo o živého tvora, který jen ovládá daný prvek (třeba drak s ohnivým dechem). Drak má tělo, krev i metabolismus. Může si třeba vyhřát jeskyni a přežít i v ledovci, protože si vytvoří vlastní mikroklima. Elementál naproti tomu je čisté ztělesnění daného živlu. Když ho dáš do nepřátelského prostředí, opačný živel ho začne rovnou ničit. Bez magie dlouho nevydrží, a proto v příbězích obývá místa, kde jeho živel přirozeně dominuje.
Kultura, magie a klišé aneb kdy (ne)porušovat pravidla
Ve fantasy a sci-fi literatuře vznikla určitá klišé. Ohnivé bytosti žijí v sopkách a ma žhavých planinách, mrazuvzdorné bytosti na severním pólu, pouštní národy ovládají písek či oheň, zatímco severské kmeny manipulují s chladem. Je to logické, protože lidé i bytosti studují a využívají to, co je kolem nich. Místní kultura se raději přizpůsobí, zahřeje se např. oblečením, a využije magii ke svému prospěchu tak, aby příroda zůstala v rovnováze.
Tím nechci říci, že protikladné přístupy neexistují ba naopak, právě jejich výjimečnost může být vypravěčsky zajímavá.
Proč tedy vůbec zvažovat například ledového draka v poušti? Důvodem může být snaha vyhnout se předvídatelnosti a oživit svět něčím nečekaným. Tato opačná psychologie může čtenáře zaujmout. A je tu spousta prostoru k objevování.
Klíčové je, aby taková odchylka dávala smysl. Světotvůrce by si měl položit otázky typu:
- Jak to, že tato bytost přežívá mimo svůj obvyklý biotop?
- Co jí to přináší a čím za to platí?
- Jaký má ten tvor metabolismus a co ho stojí udržet se naživu v tom prostředí?
- Podporuje to prostředí jeho magické schopnosti nebo mu je komplikuje?
- Musí jeho magie pracovat naplno jen na přežití?
- Využívá své schopnosti k ovlivnění prostředí?
- Odkud bere energii pro živelnou magii v tomhle klimatu?
- Je to výjimka nebo běžná součást místního ekosystému?
- Vnímají ho ostatní obyvatelé jako zrůdnost, hrozbu anebo zázrak?
- Je tam proto, že ho tam někdo vyhnal nebo tam přišel záměrně?
- Jak se jeho přítomnost odráží v místních legendách, náboženství nebo kultuře?
- Musel se nějak speciálně přizpůsobit, aby tam přežil?
- Čím se živí a roste, či žije tam vůbec něco, co by mohl jíst?
- Kde se ukrývá před extrémy počasí nebo predátory?
- Rozmnožuje se tam nebo tam jen dočasně migruje?
Pokud existuje silný logický nebo narativní důvod, pak může být porušení pravidla velmi efektní.
Zkušenosti slavných autorů fantasy ukazují, že dobře zdůvodněné výjimky fungují. Například ve světě Duny od Franka Herberta píseční červi patří do pouště a voda je pro ně smrtící jed, když je však planeta terraformována, červi mizí. Když by světotvůrce chtěl udělat opak (např. nechat červa žít ve vodě), musel by promyslet kompletní změnu biologie.
Podobně ohnivý Fénix může v příběhu dočasně zavítat do ledových končin, třeba jako tažný pták. Celá kolonie se vydá do ledovců, taví si tam tunely pro hnízdění, ale jen na krátkou dobu. Nějaký čas přežijí v drsném prostředí díky své moci, ale trvale by tam nezůstali. A nakonec se vrátí do teplých krajin, protože bojovat neustále s krutou zimou by je vyčerpalo.
To ovšem neznamená, že magie nemůže leccos vysvětlit.
Vše není vytesáno do kamene. Pokud části pravidel porušíš vědomě a promyšleně, může výsledek působit svěže a originálně. Jen se vyhni dojmu, že jsi umístil(a) např. polárního medvěda do pouště bez rozmyslu, pak by čtenář akorát tak kroutil hlavou.
Při světotvorbě platí, že věrohodnost světa často stojí na detailech. Tvory a kouzla bychom měli zasadit tam, kde dávají smysl, nebo smysluplně vysvětlit, proč se vymykají. Evoluce (nebo magická vůle daného světa) ho spíše povede cestou menšího odporu.
