Rasy a civilizace pod vodou

Jaké bytosti tvůj podmořský svět obývají? Mohou to být klasické mořské panny, vodní elfové, tritoni, ale i zcela originální druhy, např. inteligentní hlavonožci, evolučně upravení lidé nebo něco mimozemského. Klíčové je promyslet jejich adaptaci. Pro vznik civilizace v moři je nutné, aby druh měl určité schopnosti. Podle autora Vivian Sayan je dobré klást důraz na tyto čtyři faktory:

  • uchopovací končetiny, (ruce s protilehlými palci, ocasy (u některých opic), choboty (sloni), chapadla (hlavonožci) nebo rty (kapustňáci))
  • schopnost jemné manipulace s předměty (schopnost uchopit, držet a manipulovat s nástroji, klíčový rozlišovací znak ve vývoji primátů)
  • efektivní způsob komunikace, uchovávání a předávání znalostí (systémy pro výměnu informací umožňují rozvoj sdílených znalostí)
  • mezigenerační učení (hromadění dovedností a informací předávaných z generace na generaci, nezbytné pro budování komplexních a udržitelných civilizací)

Uchopovací končetiny

Například chobotnice mají výborné končetiny, ale v přírodě se nedožívají přenosu znalostí potomkům. Každá generace začíná od nuly, což brání rozvoji kultury. Delfíni jsou velice společenští a učenliví, předávají si informace, ale nemají ruce k výrobě nástrojů. Popřemýšlej tedy nad tím, jak by tvůj podmořský lid tyto překážky překonal. Mohl by mít třeba víceúčelové končetiny (kombinace ploutve a prstů), nebo používat nástroje ovládané telepatií či jinými orgány.

Kompletní seznam mořských příšer: Od Krakena po mořské hady
Ponořte se do hlubin moře s blogem „Moře pokladů“ a objevte kompletní seznam mořských příšer, od legendárního Krakena po tajemné mořské hady!
Poklady MořeAlexis Vitre

Komunikace

Také komunikace může probíhat jinak než lidskou řečí. Zvuk se ve vodě šíří dobře, ale vysoké frekvence se tlumí. Mořská rasa tak může komunikovat zpěvem na velké vzdálenosti (jako velryby), případně optickými signály (např. záblesky bioluminiscence jako u hlubinných ryb).

Dýchání

Důležité je i dýchání. Budou tví obyvatelé mít žábry, aby dýchali vodu, nebo to jsou savci (či humanoidi) využívající vzduchové bubliny a technologie? Pokud dýchají kyslík, musí budovat sídla s kapsami vzduchu či magickými bariérami, pokud mají žábry, musí řešit omezený obsah kyslíku ve vodě.

🪶
Mimochodem, právě omezený kyslík je důvod, proč největší reální mořští živočichové – velryby – dýchají vzduch nad hladinou. Velryba je savec a savci spalují a spotřebovávají energii mnohem rychleji než ostatní zvířata. Pravděpodobně by povrchová plocha žaber potřebná k udržení savce byla příliš velká. Obsah kyslíku ve vodě je mnohem nižší než obsah kyslíku ve vzduchu. Studená voda podporuje větší ryby, protože dokáže udržet vyšší koncentraci kyslíku (plyny mají vyšší koncentraci nasycení, když teplota klesá).

Kultura & společnost

Kultura a společnost podmořských ras bude taktéž ovlivněna prostředím. Předměty jako je oheň, papír nebo suché dřevo pro ně mohou být neznámé či vzácné.

Jejich mytologie může reflektovat cykly moře (příliv jako hněv bohů, hlubiny jako říše mrtvých apod.). Možná budou uctívat fenomény jako podmořské sopky či obří tvory. 

Architektura se pravděpodobně začlení do okolí. Domy z korálů, lastur, vyhloubené do útesů nebo postavené z kamenů spojovaných řasami. Při navrhování měst zvaž, že ve vodě se obyvatelé mohou pohybovat trojrozměrně mají ulice ve smyslu cest? Možná se volně proplouvá kolem staveb. Pokud však jsou civilizovaní, mohou mít vyhrazené „dopravní koridory“, aby si neplavali přes soukromé prostory.

Města by mohla vznikat například u korálových útesů. Nejprve obyvatelé využívají přírodní jeskyně či porosty korálů jako přístřeší, později dostavují mezi korály vlastní konstrukce a nakonec třeba některé korály odstraní a nahradí budovami, což ve „starém městě“ zanechá organicky klikaté uličky kolem zbylých útesů. Takový přístup dodá prostředí historické vrstvy a autentičnost.

Zamysli se také nad společenským uspořádáním. Žijí podmořské bytosti v hejnech, stádech či kmenech? U mořských tvorů často funguje odlišná rodinná struktura (např. u ryb nejsou rodičovské páry jako u lidí). Možná tvá civilizace klade vajíčka a o potomky se stará komunita dohromady, nebo naopak žijí osaměle a scházejí se jen kvůli rozmnožování. To ovlivní jejich hodnoty a kulturu. 

Sezónní změny v oceánu (teplota, migrace kořisti) mohou řídit kalendář a svátky. Všechny tyto detaily by měly být vnitřně logické, pokud například tvrdíš, že podmořská říše má kováře vyrábějící ocel, čtenář si právem položí otázku: „Jak taví kov pod vodou?“.

Raději takové věci vysvětli nebo se jim vyhni, aby svět neztratil konzistenci. A pokud si pomůžeš magií (např. magickou rudou rudou, která hoří i ve vodě), stanov si jasná pravidla, omezení a třeba i vzácnost, ať je tento fakt lehce uvěřitelný.

man in black shorts statue
Photo by yue su / Unsplash
🪶
Nejlepší podmořské světy vznikají jako místa, kde by někdo opravdu mohl žít. Když máš při psaní pocit, že by ses v tom světě dokázal(a) orientovat, přežít a pochopit jeho obyvatele, kulturu a systémy, jsi na dobré cestě. A právě tehdy přestane být oceán jen pozadím světotvorby ale stane se příběhem sám o sobě.