Otázky, které si položit při tvorbě podmořského světa
Aby byl podmořský svět nejen vizuálně zajímavý, ale také funkční a uvěřitelný, je dobré si už na začátku položit několik zásadních otázek. Nejde o to na všechny znát finální odpověď hned, důležité je vědět, kde ti něco chybí nebo nesedí a co může později způsobit logický problém.
Jak a proč svět vznikl?
Typická chyba v začátcích? Tvrzení svět nemá minulost, jen prostě „existuje“.
Kdo svět obývá?
Pokud nevíš, odkud obyvatelé přišli, těžko vysvětlíš, proč žijí právě tímto způsobem.
Jak obyvatelé zapadají do ekosystému?
Ekologie není pouhý vědecký detail, ale podstata koloběhu života.
Z čeho žijí a jaké mají zdroje?
Vzácnost zdrojů přirozeně vytváří hodnoty a konflikty.
Jak funguje jejich technologie nebo magie?
„Mají magii“ většinou nestačí jako rychlé odbytí čtenáře. Pravidla jsou nutnost.
Jak vypadají jejich sídla a architektura?
Architektura nám napoví, jak společnost funguje, jak přemýšlí a jaký má vztah k prostředí.
Jaké mají kulturní zvyklosti a společnost?
Kultura by měla vycházet z prostředí, ne z lidských zvyklostí.
Jaké konflikty a příběhy nabízí svět?
Konflikt ukazuje, že vše není perfektní stejně jako v reálném životě.
Čím je tento svět jedinečný?
Tahle otázka není o tom, mít něco extra a snažit se jen přidávat. Je o tom, proč by měl čtenář nebo hráč věnovat pozornost právě tomuto světu, když už existují desítky jiných podmořských civilizací. Jedinečnost nevzniká z množství nápadů, ale z jednoho nebo dvou principů, které prostupují celým světem od biologie přes architekturu až po kulturu a konflikty.
Může jít o samotné prostředí. Oceán nemusí být tvořen vodou, ale jinou kapalinou například hustou, toxickou, magickou nebo živou substancí. Taková změna automaticky přepíše pravidla fyziky, dýchání, pohybu i technologií. Najednou neřešíš „jak žít pod vodou“, ale jak žít v úplně jiném prostředí, které ještě neexistuje. A tím pádem máš třeba i větší volnost.
Jedinečnost může vycházet z obyvatel. Nejen tím, že vypadají jinak, ale že myslí jinak. Společnost založená na bytostech, které v průběhu života mění pohlaví, formu nebo způsob vnímání reality, bude mít zásadně odlišné pojetí identity, rodiny i moci. Pokud mají kolektivní paměť, vnímají čas cyklicky nebo komunikují prostřednictvím bioluminiscence, promítne se to do všeho od zákonů po umění.
Silným prvkem může být i vztah k povrchu. Podmořská civilizace nemusí být izolovaná. Možná povrch považuje za mýtus, zakázané území, zdroj nebezpečí nebo naopak za ztracený ráj. Pokud obyvatelé věří, že svět nahoře je prokletý, toxický nebo vyhlazený, bude každý kontakt s ním automaticky konfliktní a bude dávat příběhu jiný rozměr.
Jedinečnost může být i kulturní nebo duchovní. Náboženství založené na hlubinném životě v tlaku a tmě bude pracovat s jinými symboly než lidská víra. Hlubiny mohou být posvátné, světlo nebezpečné, ticho formou modlitby. Mýty o prastarých bytostech v nejhlubších příkopech mohou reálně ovlivňovat politiku, migraci i architekturu měst.
Důležité je, aby byl tento jedinečný prvek konzistentní. Pokud je tvůj svět výjimečný pouze v jedné kapitole, tak tě čtenář odškrtne jako nedůvěryhodného autora. Pokud je ale jeden silný motiv přítomný ve všech vrstvách světa a kapitolách příběhu (samozřejmě tam, kde je zmiňován, kde má nějaký dopad nebo vliv) čtenář ho začne vnímat jako něco přirozeného a zároveň unikátního.
Na závěr si můžeš položit jednoduchou kontrolní otázku:
Kdybych ze světa odstranil(a) tento jeden prvek, zůstal by stále stejný?
Pokud ano, pak ještě není skutečně jedinečný. Pokud ne, jsi na správné cestě.