Podmořské světy: Inspirace z mytologie, literatury a vědy (světotvorba, část 3.)

Inspirace z mytologie a kultury

Mytologie mnoha kultur nabízí obrazy podvodních říší a bytostí, ze kterých můžeš čerpat.

• nejznámější je samozřejmě bájná Atlantida – ostrovní říše, která se propadla do moře. V komiksech a filmech (DC, Marvel) je Atlantis vykreslena jako vyspělá civilizace s magií i technologiemi, obývaná upravenými lidmi schopnými dýchat vodu.
• v japonském folklóru existuje Rjúgú-džó (pouze v angl.), palác dračího mořského boha, kam se pod hladinu dostal rybář Urashima Taró. Po návratu zjistil, že v podvodní říši plyne čas jinak a na povrchu uběhla staletí .
• Inuité věří na podmořský svět mrtvých zvaný Adlivun (pouze v angl.), v němž přebývají duše utopených.
• řecká mytologie má své néreidky (mořské nymfy) a boha Poseidóna s podmořským palácem
• slovanské pověsti zmiňují vodníky žijící v říčních tůních

Tyto legendy mohou inspirovat například mystičnost a magii tvého světa. Možná ve tvém světě skutečně existují prastaré potopené chrámy a božstva oceánu, se kterými obyvatelé komunikují.

Inspirace z literatury a médií

Existuje řada knih, her a filmů, které kvalitně vykreslují podmořská prostředí. Jejich příklady poslouží jako inspirace i poučení, čemu se vyhnout.

• “Hlubina” (The Deep) – novela od Riverse Solomona (2019) představuje originální koncept: Podvodní civilizaci Wajinru, tvořenou potomky těhotných afrických žen hozených přes palubu otrokářských lodí. Tato společnost žije v moři a nese v sobě traumata předků pouze skrze jednoho “pamětníka”. Příběh ukazuje zajímavé kulturní pojetí paměti, identity a ekologie moře. Inspiruje v tom, jak zkombinovat historickou realitu s fantastikou a vytvořit svébytný vodní lid.
• “Děti zkázy” (Children of Ruin) – sci-fi román Adriana Tchaikovského (2019) obsahuje fascinující příklad mimozemské evoluce pod vodou. Geneticky upravené chobotnice se na teraformované planetě vyvinou v inteligentní druh a vybudují vlastní civilizaci v oceánu. Autor se zabývá tím, jak by chobotnice mohly překonat omezení a jak odlišné by bylo jejich myšlení.
• BioShock (herní série) – zejména první díl (2007) představuje Rapture, velkolepé město na dně Atlantiku. Rapture bylo vybudováno lidmi jako utopický úkryt pro elitu vědců a umělců mimo dosah vlád a náboženství. Hra skvěle ztvárňuje architekturu (město v stylu art deco mrakodrapů pod vodou) i technologické výzvy (pevné tlakové sklo, průchody plné vody). Rapture se však změnilo v dystopii, což ukazuje, že i nejpokročilejší podmořská technologie selže, pokud selžou lidé a jejich etika. Pro nás je Rapture inspirativní jako příklad podmořského města postaveného lidskou technikou a s důrazem na detaily jako systém přechodových komor, údržbáři ve skafandrech atd.
• Subnautica (videohra) – survival hra (2018) odehrávající se na cizí oceánské planetě 4546B. Hráč zde prozkoumává rozmanité podmořské biomy od pestrobarevných mělkých útesů až po temné hlubokomořské zóny plné bizarních tvorů . Subnautica výborně ukazuje gradaci nebezpečí s hloubkou – čím hlouběji pronikáš, tím děsivější a větší stvoření potkáváš. Tato hra je studnicí nápadů pro vytváření atmosféry neznámého oceánu a uvědomění, že moře může být stejně okouzlující jako smrtící. Oceánská planeta zcela bez pevniny navíc nutí přemýšlet, jak by mohla fungovat ekologie a koloběh živin v celoplanetárním oceánu.
• Avatar: The Way of Water (film 2022) – druhý díl Avatara rozšiřuje svět Pandory o oceánský region a klan Metkayina , rasu Na’vi přizpůsobenou životu u moře. Metkayina mají širší ocasy jako ploutve, světlejší pleť, umí dlouho zadržet dech a žijí v symbióze s obřími tvory tulkuny (inteligentní „velryby“) . Film výpravně zobrazuje jejich kulturu založenou na vodě, od jiného způsobu jízdy (na vodních zvířatech místo létajících) po duchovní propojení s podmořským prostředím. Pro inspiraci si lze vzít např. to, jak tvůrci změnili drobné detaily v biologii a kultuře, aby odlišili vodní národ od lesního národa z prvního filmu.
• Aquaman (film 2018, komiksy DC) – zobrazuje Atlantidu a další podmořská království jako vyspělé civilizace s mixem magie a technologie. Atlanťané ve filmu mají biologické adaptace (dýchají vodu, vysoká odolnost) i technologii jako podvodní lodě, zbraně střílející plazmu apod. Svět Aquamana je bohatý vizuálně. Kvetoucí podmořská města, osvětlení pomocí bioluminiscence, různé rasy (rybolidé, krabo-lidé, atd.). I když je to superhrdinský příběh, pro světotvorbu nabídne představu, jak by mohla vypadat moderní metropole pod hladinou i se sociální dynamikou (šlechta, král Orm, války mezi říšemi).

Další příklady:

• 20 000 mil pod mořem (Jules Verne) – zdroj nápadů pro steampunkové podmořské technologie (ponorky, potápěčské obleky).
• Lovecraftovy povídky (Stín nad Innsmouthem, Volání Cthulhu) zase nabízejí hororovou vizi podmořských ras (děsiví Ophani – Deep Ones a potopené město R’lyeh).
• Ve videohrách stojí za zmínku SOMA (podmořská výzkumná stanice a horor s umělou inteligencí) nebo Subnautica: Below Zero (variace Subnauticy v arktickém oceánu).

Každé dílo může inspirovat konkrétními prvky, ať už vizuální stránkou, atmosférou, izolací pod vodou nebo řešením, jak vyprávět příběh v prostředí, kde postavy nemohou jednoduše utéct na čerstvý vzduch.

Reálné jevy a organismy jako inspirace

Naše oceány skrývají neuvěřitelné jevy a tvory, které lze kreativně využít při tvorbě fikčních světů. Zde je několik příkladů, které mohou probudit tvou fantazii:

• Bioluminiscence – schopnost živých organismů vytvářet světlo. Ve hlubokém moři je extrémně běžná: odhadem 80 % živočichů mezi 200–1000 metry hloubky vydává vlastní světlo. To můžeš využít pro osvětlení podmořských měst (chov svítících tvorů jako “lampy”) nebo pro magii (šamani komunikující skrze světelné vzorce). Například hlubinná ryba ďas mořský láká kořist “lucerničkou” nad hlavou. Podobně by mohla tvá mořská příšera vábit hrdiny do pasti. Bioluminiscence může sloužit i ke komunikaci, maskování nebo omračování nepřátel oslněním.
• Hydrotermální průduchy – tzv. „černí kuřáci“, prameny na oceánském dně chrlící vařící minerály. Kolem nich existují celé ekosystémy založené na chemosyntéze místo fotosyntézy, kdy bakterie využívají chemikálie z průduchů k tvorbě živin, což uživí červy, škeble, kraby a další tvory v naprosté tmě. Takové prostředí můžeš pojmout jako zdroj tepla a kovů pro podmořskou civilizaci (např. město vybudované okolo podmořské sopky, která poskytuje geotermální energii a rudu pro kováře). Hydrotermální pole mohou být také posvátná místa tepla v jinak chladné hlubině, třeba ohnisko náboženských obřadů vodního lidu.
• Slaná jezírka a anoxické zóny – v hlubinách byly objeveny kapsy extrémně slané vody ležící na dně moře jako jezera pod vodou. Mají takřka nulový kyslík a jsou pro většinu tvorů smrtící. Ryby či krabi, kteří do nich zabloudí, jsou okamžitě otráveni a „naloženi“ v solance . Okraje těchto jezer však obývají specializovaní extrémofilové (bakterie, škeble) žijící z chemických reakcí . Pro světotvorbu je to skvělý nápad: “jezero smrti” na mořském dně, kterému se vodní národ vyhýbá nebo naopak je využívá k likvidaci odpadků, případně jako zbraň (vylití toxické solanky na nepřátele). Můžeš vymyslet i mýtus, že jde o zakletou vodu, kde sídlí duchové.
• Extrémní život a adaptace – oceán oplývá tvorstvem s bizarními schopnostmi. Například kreveta pistolník umí klepetem vytvořit rázovou bublinu, která vydá velmi hlasitý zvuk a na krátký čas dosáhne velmi vysoké teploty. To může být inspirací pro přírodní zbraň či magický útok. Strašek má nejrychlejší a v poměru ke své velikosti i nejsilnější úder ze všech živočichů na světě. Možná tví vodní válečníci napodobují jejich techniky boje. Elektrický úhoř generuje silné výboje, žraloci cítí nepatrné elektrické impulzy kořisti, velryby se dorozumívají na stovky kilometrů nízkofrekvenčními zvuky, koralové rybky mění pohlaví podle potřeby populace… Každý takový fakt lze přetavit do prvku světa: třeba společnost, kde jedinci v průběhu života mění pohlaví; armáda rejnoků sloužících jako živé tasery; kněží, kteří dokáží slyšet “zpěv Velrybí matky” nesoucí se celým oceánem.
• Podmořské lesy a zahrady – i v reálu existují podmořské “pralesy” z kelpových řas dosahujících desítek metrů výšky, nebo korálové útesy hýřící barvami a tvary. Představ si záplavy bioluminiscenčních hub v jeskyních, pole mořských řas obdělávané farmáři, živé korálové stavby rostoucí podle toho, kam je kněží zasadí. Mořská flóra může být stejně tak nebezpečná (masožravé sasanky obřích rozměrů, jedovaté sinice vypouštějící toxiny) jako užitečná (léčivé řasy, stromy produkující kyslík v podmořských jeskyních).