Kirke.

Výběr z našeho knižního kroužku. Kniha, po které bych asi sama nesáhla, jelikož prostě sci-fi a fantasy vždy vyhraje nad mým rozumem. Takže jsem ráda, že se také dokopu díky ostatním členům ke čtení něčeho jiného. Ale pozor, nelituji.

Kirke se narodila mezi bohy, ale nikdy mezi ně skutečně nepatřila.

Jako dcera slunečního boha Hélia vyrůstá ve světě nesmrtelných, kde je krása měřítkem hodnoty, moc jedinou skutečnou autoritou a slabost něčím, co si zaslouží opovržení. Jenže Kirke není jako ostatní. Nemá jejich přirozenou moc, vznešenost ani krutost.

Když v sobě objeví čarodějnické nadání, stane se pro bohy hrozbou. Následuje vyhnanství na opuštěný ostrov Aiaia, kde se postupně učí ovládat magii, kterou jí nikdo nedaroval a kterou si musí sama osvojit.

Do jejího života vstupují hrdinové, nestvůry i obyčejní smrtelníci. Někteří ji změní. Jiní jí připomenou, proč se před světem uzavřela.

Ale Kirke není příběhem o tom, jak se z bezmocné nymfy stala mocná čarodějka. Je především příběhem o hledání vlastního místa ve světě, do kterého člověk nikdy docela nezapadal.

Co zůstává mezi řádky

Na Kirke je zajímavé, jak obrací tradiční pohled na řeckou mytologii.

Bohové zde nejsou vznešenými ochránci světa. Jsou ješitní, sobečtí a často až děsivě lhostejní. Jejich nesmrtelnost jim umožňuje přežívat staletí, aniž by se museli skutečně změnit.

Smrtelníci naproti tomu žijí krátce. Milují, chybují, stárnou a umírají. A právě jejich pomíjivost dává jejich rozhodnutím váhu.

Kirke stojí mezi těmito dvěma světy.

Zvláštní pozornost si zaslouží také její magie. Nevychází z pouhého božského původu. Vyžaduje práci, poznávání rostlin, zkoušení a trpělivost. Je to řemeslo, nikoliv samozřejmé privilegium.

A potom je tu samota. Ostrov Aiaia je současně vězením i útočištěm. Místem, kde byla Kirke odsouzena žít, ale také jediným místem, kde může konečně rozhodovat sama o sobě.

Čím je kniha zajímavá

Madeline Millerová nestaví příběh na nepřetržité akci. Vyprávění plyne napříč staletími, střídá klidné období s tragickými událostmi a propojuje známé antické mýty prostřednictvím jedné postavy.

To může být zároveň jeho slabina. Tempo není vždy vyrovnané a některé významné události působí spíše jako krátké návštěvy v Kirčině dlouhém životě.

Právě tato struktura ale vystihuje perspektivu nesmrtelné bytosti. Události, které pro člověka znamenají celý život, mohou být pro bohy pouhou epizodou.

Nejsilněji proto kniha funguje jako intimní portrét postavy, která se postupně učí rozlišovat mezi mocí, nezávislostí a skutečnou svobodou.

Osobní názor

Největší předností knihy je krásný, poeticky popisný jazyk a propracovaná hlavní hrdinka. Místy jsem však měla pocit, že autorka až příliš nadržuje ženské perspektivě (i přesto, že jsem žena).

Závěr, velké mínus, přijde mi velice uspěchaný. Po tolika stranách a vývoji postavy jsem byla lehce zklamaná. Ale knihu jsem si i přesto užila a jsem ráda za obnovení znalostí a připomenutí řecké mytologie.

Témata

• sebepoznání
• samota
• moc a její cena
• svoboda
• ženská síla
• nesmrtelnost vs smrtelnost
• řecká mytologie