Při světotvorbě (worldbuildingu) se často začíná návrhem mapy. Pro mnoho z nás je alespoň jednoduché rozdělení kontinentů a biomů světa základním stavebním kamenem.
Proč se při tvorbě map fantasy světa zasekáváme
Mnohdy se ale stává, že buď to přeženeme s detaily anebo se zasekneme už při samotném začátku. Všichni kreativci, ať už jsou to spisovatelé, světotvůrci, vývojáři her, ilustrátoři, Páni jeskyně (Dungeon masters) a další, se snaží o "správný tvar" kontinentů a celkově mnohdy užívají moc logiky na úkor kreativity a náhody.
Možná je problém v tom, že se snažíme mít úplně vše pod kontrolou (ještě aby ne, vždyť my si myslíme, že jsme bohové toho našeho světa) a tak je dobré zamyslet se nad tím, co kolem nás nám může pomoci. A myslím si, že budeš velmi překvapen(a), jak jednoduše se dá inspirace najít v náhodě a nehodě.
Proč náhoda vytváří přirozenější kontinenty než plánování
A právě náhoda má jednu zvláštní vlastnost, vytváří tvary, které vypadají přirozeně. Ne proto, že by byly dokonalé, ale hlavně proto, že nejsou záměrné.
Laguny a ostrovy v reálném světě také nevznikly tak, že si někdo sedl k papíru a pravítkem přeměřoval každou vzdálenost, úhly a hloubku a upravoval každý záhyb podle propočtů vědy.
Vše vzniklo přirozeně vývojem přírody erupcemi, tlakem, pohybem tektonických desek, vulkanismy, klimatem, gravitací a časem (mohli bychom spekulovat o tom, zda to má příroda vše nalajnované už od pořádku věků, ale o tom tento článek není).

Voda, káva, čaj a olej pro organické tvary pevnin
Voda je asi ten nejjednodušší a zároveň nejdostupnější element (alespoň pro nás v mírném podnebném pásu). Stačí málo, rozlít ji na hladký, nejlépe tmavší povrch a chvíli se dívat. Jak se rozlévá, kde se zastavila, kde vznikají ostřejší hrany a kde jemnější přechody.
Kávové nebo čajové skvrny jsou naopak velice známým pomocníkem v mnoha uměleckých směrech. Rozlitá káva má nepravidelné okraje, tmavší středy skvrn a tenké výběžky. Stává se tedy ideálním materiálem pro ostrovní světy nebo hustě rozeseté kontinenty. Čaj na druhou stranu má jemnější a plynulejší strukturu. Olej má tendenci se dělit a spojovat a vytvářet zaoblené tvary. Vše také záleží na použitém podkladovém materiálu, jeho savosti a dalších vlastnostech.

Rýže a suché potraviny jako mapa pevniny
Rýže funguje úplně jinak než tekutiny. Neslévá se, ale hromadí, rozpadá a vytváří přirozené shluky. Když ji rozsypeš na tmavší papír nebo desku, rychle se ukáže, kde by mohl vzniknout kontinent, kde poloostrov a kde jen osamělý ostrůvek. Okraje jsou roztřepené, nepravidelné a „nedokonalé“.
Podobně fungují i jiné suché potraviny. Hrubá sůl, čočka nebo kuskus se chovají trochu jinak než rýže, ale princip zůstává stejný. Tyhle materiály nejsou vhodné pro jemné pobřeží, ale jsou skvělé pro návrh masivních pevnin a vnitrozemí.

Jak z náhodného tvaru vytvořit základ mapy fantasy světa
Při vytváření "náhodné" mapy nejde o to obkreslit do každého puntíku (samozřejmě můžeš, pokud se ti ten tvůj pokus opravdu zalíbil napoprvé a už si v hlavě vizualizuješ všechny ekosystémy). Někdy tento tvar stačí otočit, jindy třeba kus odstřihnout a použít jen část. Není nutné, aby to byla přesná kopie, ale má sloužit jako základ, takové to kreativní myšlenkové nakopnutí.
Pokud ti ten tvar přijde divný, vůbec si z toho nic nedělej, je to jen na základní skicu a vždy si to můžeš doladit podle svých představ.
Až teprve potom přichází to naše logické uvažování, které nám neustále našeptává do ucha a nutí nás používat špatnou část mozku. Kde vznikly hory a odkud tečou řeky a kam se vlévají? Kde by se držely další přírodní vody? Kde vyrostly lesy a džungle? Kde se usadily civilizace, kudy by vedly cesty, atd.?
V této fázi už nemůže jít bohužel o náhodu, i vše v přírodě má nějaká pravidla, aka řeky tečou z hor a vlévají a spojují se někde a nakonec končí v moři například (pokud nemáme nějaké fantasy/magické nebo technologické vysvětlení).
Závěr
Proč vlastně volit tuto metodu? Jednoduchá odpověď, buď jako dítě. Je to hravé, je to rychlé a ne nad vším se musí složitě přemýšlet. Ulehčí ti to dlouhodobé dumání a zírání na papír či obrazovku.
